Projekt ,,Duševní nemoc? No neblázni!“
Dne 13. 10. 2016 k nám přijeli sociální pracovníci z Organizace péče o duševní zdraví z Jičína- Pepa, Šárka, Katka, Anna a Štěpánka.
Nejdříve jsme se seznámili, poté jsme si nalepili cedulky s našimi jmény na tričko, potom jsme hráli hru s klubíčkem a navzájem jsme si ho házeli a ptali se,jak se dotyčný vyspal a jakou má dnes náladu.Následovala hra ,,mýty“ ,to jsme dostali dvě kartičky - zelenou a červenou, zelená představovala souhlas, červená nesouhlas.Tahle hra nás moc nebavila, byla zdlouhavá a nudná. Poté následovala videoprojekce na téma ,,blázen“ neboli duševní nemoce.
Po videoprojekci následovala další hra ,,prodavač a zákazník“.V této hře jsme byli ve skupině po třech s jedním lektorem, každý si vyzkoušel jaký to je, když má člověk halucinace, nebo jaké je to např.: pro prodavače,když si tam jde koupit třeba cigarety nějaký ,,blázen“ ..V roli zákazníka jsem se cítila opravdu divně, lektor a Vali mi šeptali do ucha různé věci např.: ,,zabiju tě,nekupuj si to je to otrávené...apod.“ Když jsme si tohle vyzkoušeli, povídali jsme si o našich pocitech ve hře.
Poté nám lektor Pepa vyprávěl jeho životní příběh, o jeho duševní nemoci např.: jak se léčí, kdy slyší zlé hlasy v hlavě, kdy se mu to stalo poprvé atd. Nikdo z nás si nedokáže představit jaké to je, když člověk slyší v hlavě různé hlasy.
Potom jsme si opět povídali na téma ,,deprese“, dalším bodem programu byla videoprojekce s tématem ,,člověk se schizofrenií ve společnosti“. Nato následovala hra s kartami, kdy jsme si vylosovali karty. Když měl někdo třeba srdcové a lektorka vylosovala srdcové, tak se dotyčný se srdcovými přesunul o jedno místo doleva. No a pak už bylo půl dvanácté a končili jsme, všichni jsme se rozloučili a poděkovali.
Sepsala žákyně ZŠ, Monika Schejbalová